The following is an interview of Professor Hoppe, originally published in the Polish weekly Najwyższy Czas! and also published in English at LewRockwell.com as The EU: Economically and Morally Perverse, and here translated from the English into Czech for Svobodný Spravodaj (9 May 2017).
Profesor Hoppe: EU bude sklouzávat z jedné krize do druhé, až se nakonec rozpadne
Hans Hermann Hoppe: EU je prvním krokem k vytvoření evropského superstátu a k následnému vzniku celosvětové vlády, jíž by dominovaly Spojené státy a americká centrální banka FED.
V Evropské unii je systematicky podkopáván přirozený sociální řád společnosti, protože je trestána normalita a oceňována abnormalita a úchylnost. EU bude sklouzávat z jedné ekonomické krize do druhé, až se nakonec rozpadne. V rozhovoru to uvedl významný německý ekonom a filosof Hans Hermann Hoppe. Ten také tvrdí, že v celé EU vládne „demokratický socialismus“, který se nijak neliší od tzv. „demokratického kapitalismu“ panujícího v USA.
Rozhovor s německým ekonomem a politickým filosofem, profesorem Hansem Hermannem Hoppem
Pane profesore, jak hodnotíte současný vývoj v Západní Evropě a zejména v Evropské unii?
Všechny významnější politické strany v Západní Evropě, bez ohledu na různé názvy a stranické programy, jsou dnes plně oddány jediné základní politické ideologii a to ideologii demokratického socialismu. Tyto strany využívají demokratické volby k tomu, aby legitimizovaly zdaňování všech produktivních obyvatel ve prospěch těch neproduktivních. Všechny tyto strany zdaňují lidi, kteří svůj příjem a bohatství získali produkcí zboží nebo služeb, které si od nich zcela dobrovolně koupili spotřebitelé.
A takto zkonfiskovaný lup následně redistribuují sami sobě, respektive přerozdělují jej prostřednictvím demokratického státu, který kontrolují (nebo si to aspoň myslí), různým politickým ´kamarádíčkům´, podporovatelům a potenciálním voličům.
Samozřejmě, tuto svoji politiku nenazývají pravým jménem: tedy jako trestání produktivních obyvatel a odměňování těch neproduktivních. Takto pojmenovaná politika totiž nevyznívá příliš atraktivně.
Místo toho raději používají onen vždy tak populární sentiment závisti a tvrdí, že vlastně jen zdaňují „úzkou vrstvu bohatých, aby mohli podporovat širokou skupinu chudých“. Nicméně, ve skutečnosti svou daňovou politikou „vyrábějí“ z čím dál většího počtu produktivních lidí chudáky, a současně z čím dál více neproduktivních lidí dělají boháče…
Ale jak s tím souvisí Evropská unie?
Když se podíváme na Evropskou unii, všechno je tam ještě mnohem horší. EU je prvním krokem k vytvoření evropského superstátu a k následnému vzniku celosvětové vlády, jíž by dominovaly Spojené státy a americká centrální banka FED.
Cílem Evropské unie od samého začátku – v totálním rozporu se vznešeně znějícími politickými proklamacemi – nikdy nebyl volný obchod či svobodná konkurence. K naplnění takových cílů přece nepotřebujete desítky tisíc stránek nařízení, směrnic a regulací!
Cílem Evropské unie od samého začátku nikdy nebyl volný obchod či svobodná konkurence.
Ústředním smyslem EU, podporovaným po celou dobu Spojenými státy, bylo vždy zejména oslabení Německa jako evropské hospodářské mocnosti.
Aby to bylo umožněno, Německo bylo za svá historická provinění posláno na zdánlivě nekonečné „trestné kolečko“ a tím bylo tlačeno k tomu, aby čím dál větší část své – již tak (ze strany USA) omezované – suverenity předávalo Evropské unii, tedy do Bruselu.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že se Německo vzdává své měnové suverenity a své tradičně silné měny, marky, ve prospěch „slabého“ eura, jež tiskne Evropská centrální banka, složená převážně z politicky nikoliv neutrálních centrálních bankéřů ze zemí s tradičně slabými měnami.
Jaké jsou podle vás hlavní rysy současné EU?
Především je to snaha o sjednocení daní a strukturální regulace napříč všemi unijními státy, jejichž cílem je redukovat mezistátní hospodářskou soutěž a především pak eliminovat daňovou konkurenci mezi členskými zeměmi tak, aby se všechny státy staly jednotně a stejně nekonkurenceschopnými.
Za druhé. K ekonomické a morální perverznosti v jednotlivých členských zemích, jež trestají všechny produktivní subjekty a dotují ty neproduktivní, se v EU přidává další úroveň přerozdělování příjmů a bohatství, k němuž dochází mezi členskými státy: trestány jsou tak ekonomicky úspěšnější země jako Německo či státy severní Evropy a odměňovány jsou ekonomicky méně výkonné státy (zejména z jižní Evropy). V důsledku to se „jednotně“ zhoršuje ekonomická výkonnost všech členských zemí a tedy celé EU.
EU vede svatou válku za to, aby erodovala a totálně zničila jakoukoliv národní identitu a veškerou sociální a kulturní kohezi v rámci národů.
A třetí rys, jehož důležitost narostla zejména v posledním desetiletí: aby překonala narůstající odpor mnoha zemí vůči stabilně narůstajícímu přenášení národní suverenity do Bruselu, vede EU svatou válku za to, aby erodovala a totálně zničila jakoukoliv národní identitu a veškerou sociální a kulturní kohezi v rámci národů.
Samotná idea národa a odlišné národní či regionální identity jsou zesměšňovány. Místo toho je oslavován multikulturalismus jako nezpochybnitelný „bůh“.
V EU je systematicky podkopáván přirozený sociální řád společnosti. Normalita je trestána, oceňovány jsou abnormalita a úchylnost.
Stejně tak jsou vyzdvihována a legislativně rozšiřována privilegia a speciální ochrana všech, s výjimkou bílých heterosexuálních – a zejména ženatých – mužů, jež jsou veřejně prezentováni jako tradiční utlačovatelé, kteří dluží kompenzaci všem ostatním jako svým historickým obětem… Tato „zvýhodňovací“ politika je eufemisticky nazývána jako „antidiskriminační“ či jako „pozitivní diskriminace“.
V důsledku toho je systematicky podkopáván přirozený sociální řád společnosti. Normalita je trestána, oceňovány jsou abnormalita a úchylnost.
Dá se tedy říci, že politici, kteří řídí EU, jsou ještě horší, než politici vládnoucí na národní úrovni?
Ne i ano. Na jedné straně, všichni demokratičtí politici bez výjimky jsou absolutní demagogové. Jedna z mých knih, která se jmenuje „Soutěž podvodníků“, pojednává o tom, co jsou demokracie a demokratické strany ve skutečnosti zač. Tak či tak, v tomto ohledu existuje jen velmi malý nebo prakticky žádný rozdíl mezi národními politickými elitami v Berlíně, Paříži, Římě atd., a mezi těmi, kdo řídí celou politickou „show“ v Bruselu. Ve skutečnosti mají bruselské euroelity úplně stejnou mentalitu osobního prospěchu, jako jejich politické protějšky na národní úrovni. Jde jim hlavně o nadpřirozeně vysoké platy, benefity a důchody čerpané z rozpočtu EU.
Na druhou stranu, elity EU jsou samozřejmě horší než jejich kamarádi na národní úrovni v tom, že jejich rozhodnutí a důsledky „vládnutí“ vždy zasáhnou podstatně větší množství obyvatel.
Jakou budoucnost předpovídáte Evropské unii?
Evropská unie a Evropská centrální banka jsou mravní a ekonomické obludnosti v tom, že znásilňují přirozené právo i základní ekonomické zákony. Nemůžete přece v jednom kuse trestat produktivitu a úspěch a současně bez přestání odměňovat zahálku a neúspěch, aniž byste tím vyvolali katastrofu. Z tohoto důvodu bude EU postupně propadávat z jedné ekonomické krize do druhé, až se nakonec rozpadne.
Probíhající Brexit je jen první krok v nevyhnutelném procesu opětovného navracení moci z centra na nižší úroveň a tedy k politické decentralizace Evropy.
Co v této situaci mohou dělat obyčejní obyvatelé?
Především by se namísto nekritického přejímání vznešeně znějících blábolů o „prosperitě“, „sociální spravedlnosti“ apod., kterými nás zásobují politici, měli naučit rozpoznávat, co to ve skutečnosti je Evropská unie: je to banda mocichtivých podvodníků, kteří si uzurpují moc a obohacují se na úkor ostatních, produktivních lidí.
A za druhé. Lidé musí rozvíjet jasnou vizi, která bude alternativou k současnému marasmu panujícímu v EU.
Takovou vizí rozhodně není evropský superstát nebo dokonce evropská federace národních států, ale měla by jí být Evropa tvořená tisícovkami malých autonomních celků, jako je Lichtenštejnsko nebo švýcarské kantony, propojených výhradně prostřednictvím volného obchodu a vzájemně si konkurujících s cílem nabízet ty nejpřitažlivější podmínky pro produktivní obyvatele. Tak, aby zde lidé zůstávali a nebo měli co nejvíce příležitostí, kam se za těmi nejlepšími podmínkami přestěhovat.
Jak si podle vás stojí Evropa ve srovnání se situací v USA?
Rozdíl mezi situací v USA a v Západní Evropě je mnohem menší, než se veřejnost na obou stranách Atlantiku domnívá.
Především, washingtonské politické elity od konce druhé světové války vývoj v Evropě pozorně sledují, ale také řídí a ovlivňují – ať už vyhrožováním nebo prostřednictvím úplatků. Evropa se tak v podstatě stala državou, satelitem či vazalem Spojených států.
Svědčí o tom jednak skutečnost, že americké vojenské jednotky jsou rozmístěny napříč celou Evropou až k samotným hranicím s Ruskem. A na druhé straně to dosvědčuje nepřetržitá „svatá pouť“ (která je konána pravidelněji a poslušněji než jakákoliv pouť Muslimů do Mekky) evropských politických elit a jejích intelektuálních bodyguardů do Washingtonu, kam si jezdí pro požehnání od svých skutečných pánů.
Nejvíce v takové servilitě, zbabělosti a submisivnosti vynikají zejména německé politické elity, u nichž komplex historické viny mezitím nabyl formy určité psychické nemoci.
Pokud jde o vývoj v USA, jak Evropané, tak Američané jej chápou špatně. Mnoho Evropanů stále vidí USA jako „zemi svobody“, jako zemi vypjatého individualismu a neomezeného kapitalismu. Zatímco Američané, pokud tedy vůbec něco vědí o světě kolem, vnímají často Evropu jako socialistickou a kolektivistickou, tedy jako místo zcela cizí z pohledu jejich „Americké cesty“.
Předpokládám, že tyto vzájemné pohledy jsou nesprávné …
Ve skutečnosti mezi takzvaným „demokratickým kapitalismem“ v USA a evropským „demokratickým socialismem“ neexistuje zásadní rozdíl.
Jistě, v Americe byli vždy mnohem hlasitější obhájci volnotržního kapitalismu. Spojeným státům se stále daří lákat mnoho nejlepších a nejchytřejších lidí z celého světa. A skutečně, procentuální podíl daní na HDP je v USA stále nižší, než ve většině evropských zemí. Ale ne o mnoho. A dnes už je vyšší, než například ve Švýcarsku, které není členem EU.
A pokud jde o podíl vládního zadlužení k HDP, to je dnes v USA vyšší, než ve většině evropských zemí. Podle tohoto ukazatele se USA v současnosti zařadily do stejné ekonomické kategorie, do jaké patří například Řecko…
Je pravdou, že v USA můžete ještě pořád říkat, co chcete, aniž byste se museli bát trestního stíhání. Pokud byste si takovou svobodu slova chtěli užívat v Evropě, tak ve většině zemí skončíte ve vězení. Nicméně, nemoc politické korektnosti, antidiskriminační legislativy a pozitivní diskriminace, která se dnes valí Evropou, má svůj původ v USA, jenž sahá až do 60. let minulého století. A jsou to USA, kde tyto excesy byly „dotaženy“ až na vrchol absurdity.
Takže, když v USA veřejně řeknete něco politicky „nekorektního“, tak sice neskončíte ve vězení, ale zničí to vaši – přinejmenším – pracovní kariéru úplně stejně, jako v jakékoliv zemi EU.
Americké elity prováděly agresivní politiku „světové invaze“… a podnítily vlnu islámského terorismu, kterou do značné míry financuje Saúdská Arábie, s níž ony politické elity udržují ty nejsrdečnější vztahy.
A pokud jde o americkou zahraniční politiku, její politické elity začaly „zvát“ třetí svět do USA dávno, dávno před tím, než tuto stejně destruktivní multikulturní politiku začali uplatňovat v Evropě. A ty stejné americké elity po celou dobu prováděly agresivní politiku „světové invaze“, v jejímž rámci zejména v posledních desetiletích napadly Afghánistán, Pákistán, Irák, Libyi, Sýrii, Súdán, Somálsko a Jemen. Zapříčinily tak smrt stovek tisíc nevinných civilistů a podnítily tím vlnu islámského terorismu, kterou do značné míry financuje Saúdská Arábie, s níž ony politické elity udržují ty nejsrdečnější vztahy.
Rozhovor byl poskytnut pro polský týdeník Najwyższy Czas! Překlad byl pořízen z anglické verze rozhovoru (LewRockwell.com). Titulek rozhovoru je redakční.
Hans Hermann Hoppe je původem německý ekonom hlásící se k tzv. Rakouské ekonomické škole. Libertariánský/anarcho-kapitalistický filosof a emeritní profesor americké University of Nevada, Las Vegas (UNLV). Spolupracovník Mises Institutu, zakladatel a prezident Společnosti pro vlastnictví a svobodu. V současnosti žije v Istanbulu.
